Lednové hledání: Když čekání bolí

Klára seděla u stolu a zírala na prázdnou obrazovku. Už týden čekala na odpověď. E-mail, který poslala svému budoucímu zaměstnavateli, byl stručný, ale důležitý. Věděla, že pokud dostane práci, změní to celý její život. Konečně by měla možnost začít od začátku, v jiném městě, s novými lidmi a novými možnostmi.

Každé ráno se probudila s nadějí, že uvidí e-mail od společnosti, na kterou tolik myslela. Ale místo toho ji opět přivítal prázdný inbox. Každý den si říkala: "Možná dnes." A každý den se její srdce sevřelo, když se tak nestalo.

Čekání jí neustále vysávalo energii. Stále se vrtěla ve své kancelářské židli, přemýšlela, co by se stalo, kdyby jí napsali, že ji přijali. Co kdyby ne? "Co když už vůbec neodpoví?" Ta myšlenka jí přepadla znovu a znovu. Čím déle čekala, tím více si byla jistá, že je něco špatně. "Proč neodpovídají?" pálilo ji v hlavě.

Až jednoho dne, když už ztratila naději, přišel e-mail. Byl tam, přesně v pravý čas. A místo zklamání přišlo ohromné uvolnění. E-mail byl pozitivní. Byla přijata. Ale ten týden čekání, ta bolestná nejistota, ano.. Dlouhé čekání opravdu může bolet. A což teprve, když na něco čekáme měsíce, roky. 

Když se mnou někdo mluví o dlouhém čekání, o ztrátě naděje, o bolesti a zklamání, nejsem nikdy zastánce myšlenky, co nás má tato zkouška naučit. O čem mluvíme je autenticita a pravdivost před Bohem, On naše srdce stejně vidí. A pláčeme spolu. Je to chvíle určitého typu zármutku, že něco (ještě) není. A mluvíme o tom, co to ticho na poušti duše komunikuje. Co se odkrývá z hloubky našeho srdce. Ve chvílích, kdy totiž naše srdce bolí a je zklamané, cítíme věci tak nějak víc. Slyšíme naše pochyby, naše strachy, zažíváme záplavu velkých emocí. Ty ale můžou ukázat důležitou pravdu, co je v našem srdci. 

Aktuálně teď probíhá čas hledání a půstu. Kdy právě někteří z nás bolest z dlouhého čekání zažívají. Co na tom vždycky vnímám je tenze toho, co bylo a nepovedlo se, co jsem si přesně před rokem přála a bylo to jiné, někdy spíše horší. Je těžké mít naději, když se něco neděje a čekání je už opravdu dlouhé. Jak pravdivý je verš z Přísloví 13:12: "Dlouhým čekáním hyne srdce."

Tak se na chvíli zastavme a pokud cítíte bolest a zármutek ze ztráty toho, že se něco ještě nestalo, Bůh je na dosah, pojďme za Ním.

Bible říká: "Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly" (Izajáš 40:31). Když čekáme, naše naděje není marná. Možná nevidíme nic z toho, co nám Bůh slíbil, na co už dlouho čekáme. Ale kéž se naše síly obnoví, naše srdce potěší, naše mysl si předkládá jen to, co je dobré, Bohu milé, připomíná si vše, kde Bůh přišel, potěšil, povzbudil. Ať v naší chvíli pláče nalezneme úlevu, že naše sny a touhy jsou v bezpečí v Boží náruči.