Kdy je lepší hledat Boží povolání: když jsi na začátku cesty víry, nebo už s Bohem máš dlouholetý vztah?

Co myslíte vy?

Určitě bych nerada paušalizovala, ale pojďme zkusit nastavit určitou startovací čáru. VĚTŠINOU když člověk uvěří, přichází období radosti, nadšení, radikálnost v rozhodnutích – chce Bohu sloužit, dělat velké věci, objevovat svou cestu. Po letech může VĚTŠINOU přijít rutina, pocit, že už vše známe, nebo dokonce skepse a zklamání, že už mě nic nového a zajímavého nepotká. Kdy je tedy lepší hledat Boží povolání?

Když jsi na začátku – jsi plný nadšení, ale chybí zkušeností

Co to období definuje?

Otevřenost a hlad po Bohu – jsi připravený naslouchat, věřit, jít tam, kam tě Bůh vede, tvá víra je bezpodmínečná.
Ochota vykročit do neznáma – Bohu jsi dal celý svůj život, celé své srdce, tvé modlitby jsou plné vyznání: Bože, zde jsem, pošli mě.                                                                                                              Méně strachu a pochybností – máš odvahu snít a riskovat, udělal bys pro Boha cokoli.

Riziko unáhlených rozhodnutí – velké nadšení může vést k uspěchaným závěrům a rozhodnutím.
Chybí hlubší porozumění Božímu vedení – Boží povolání není jen o emocích a impulzích, ale i o moudrosti a správnému načasování.

Klíčové je vedení a vzdělávání se. Mladý věřící potřebuje růst ve víře, učit se rozlišovat Boží hlas a být trpělivý.

Pavel například mladého Timotea povzbuzuje, aby se nenechal odradit svou nezralostí, ale zároveň ho vedl k růstu a moudrosti (1. Timoteovi 4,12).

Samuel – slyšel Boží hlas už jako dítě, ale neuměl ho hned rozeznat. Potřeboval vedení zkušenějšího kněze Élího, aby pochopil, že k němu mluví Bůh (1. Samuelova 3).

Po letech s Bohem – když už jsi něco zažil, ale můžeš být "unavený a zažitý v určitých cestách"

Víš, jak Bůh jedná – máš zkušenosti s tím, jak tě vedl v minulosti. Hodně jste toho spolu prožili. Boha a jeho cesty znáš velmi dobře.
Máš hlubší kořeny ve víře – dokážeš lépe vyhodnotit, co je od Boha a co ne.
Nevrháš se do všeho bez rozmyslu – poučil ses z chyb, umíš být trpělivý, ve věcech jsi dozrál.

Nebezpečí "už všechno znám" – rutina, znalost a jistota mohou vést k tomu, že si myslíme, že už není co objevovat.
Můžeme jít špatně – dlouhé roky v církvi, službě nebo určitém nastavení mohou znamenat, že jsme se naučili dělat věci "po svém" místo toho, abychom byli stále otevření Božímu vedení.

Klíčové je neuzavírat se před novým povoláním nebo prohloubením nebo pročištěním toho stávajícího, odstranit ho od nánosů našeho způsobu žití a jak jsme ho třeba pochopili. Boží cesta není jednou provždy daná – někdy nás vede k novým věcem, i když máme pocit, že už "tohle není pro nás". Příkladem je Mojžíš, který strávil 40 let v Midjánu, než ho Bůh povolal k vyvedení Izraele. Možná si myslel, že jeho čas už prošel – ale právě jeho zkušenosti z pouště ho připravily na největší úkol jeho života (Exodus 3). 

Také se stává, že jsme si Boží povolání přizpůsobili našemu životnímu stylu a lidskému chápání, co to je.

Tak kdy je tedy správný čas?

Vždy! Boží povolání není jednorázová záležitost. Mění se a roste s tebou. Nejde o to, kdy začít hledat, ale jestli jsi ochotný a otevřený naslouchat.